Stereofonní elektronkový zesilovač bez jediného polovodiče.


!POZOR! TOTO ZAŘÍZENÍ PRACUJE S ŽIVOTU NEBEZPEČNÝM SÍŤOVÝM I VYŠŠÍM NAPĚTÍM. ZA JAKÉKOLI NEHODY NEZODPOVÍDÁM.





Upozornění! Tento přístroj není schopen HiFi reprodukce s těmito výstupními transformátory a také má opět nedokonalosti v zapojení.





Toto je elektronkový koncový zesilovač s linkovým vstupem. Je to pořádný elektronkový přístroj, ne nějaký hybrid s polovodičovým usměrňovačem :-). Také je postaven do normální HiFi krabice, aby na něj šly dát magnetofony. V zesilovací části jsou použity SSSR elektronky, které se v této době již moc nepoužívají. Elektronky se do něj tedy shánějí mnohem lépe, než do zesilovače s EL84 a podobnými. Výstupní výkon mého kusu je 2x2W, což je na domácí poslech dostatečné. Důvodů zbytečně nízkého výkonu je více, jedním z nich je nízký zisk předzesilovače (nedostatečně velký rozkmit jeho výstupu). Pro nějaké vstupy bylo nutno použít externího předzesilovače. Hlavním problémem však jsou naprosto nevhodné výstupní transformátory, jenž po 600 Hz začnou padat (pravděpodobně určeny na mluvené slovo). S lepšími by to byl mnohem lepší přístroj. Odběr anodového proudu zesilovacích elektronek je přibližně 84mA. Na ++ napájecí větvi je okolo 200V a na + asi 186V. Při konstrukci jako dole na obrázcích nemá vůbec potíže s brumem. Síťový transformátor by měl mít vinutí anodové 700V se střední odbočkou, tedy 2x350V a žhavicí vinutí 2x6,3V. Vhodný síťový transformátor nebyl k dispozici, tak byl použit jeden převinutý z BS 275. Nedopadlo to ideálně. Anodové vinutí jsem trochu převinul, takže má 2x387V a katalogový limit EZ80 je 2x350V. Proto je na obrázcích ještě dělič napětí před usměrňovacími elektronkami. Pěkně to tam topí. Ten dělič je zbytečně neúčinný, šel by udělat mnohem lépe a nemusí to ani být dělič. EZ80 jsou tam dvě paralelně zbytečně, poněvadž při stavbě jsem si někde mylně přečetl, že má maximální proud 45mA. Skutečně nemám tušení, jak se to stalo. Žhavicí vinutí mého transformátoru nezvládá na 6,3V užhavit všechny zesilovcí elektronky a tak je tam okolo 5,4V. Po zkoušce jsem zjistil, že při připojení správného žhavicího napětí se výkon zesilovače nezvýší, ale stejně doporučuji žhavit správným napětím. Přepínání vstupů jsem nepoužil, poněvadž ho nepotřebuji. V případě potřeby není problém ho tam připojit. Potenciometr označený hloubky není třeba používat, místo něj používám přepínač. Tento potenciometr reguluje míru velmi nízkých dunivých frekvencí. Potenciometr Výšek funguje jako celková tónová clona. Zapojení je inspirováno zapojením Danyka a zapojením Sonetu Duo. Stavba trvala asi šest dní i s odladěním nějakých nedostatků.





A ještě neodborné poznámky co v obvodu co dělá a praktické poznámky: Kondenzátory 2x47pF mezi anodami- upravují tón zvuku, omezují oscilace, čím větší kapacita, klesá zesílení a zvuk má málo výšek, bez nich zesilovač kmitá, má moc výšek a je náchylnější na pobírání rušivých polí. Kondenzárory 220n - bez nich zesilovač nemá téměř žádné zesílení. Odpory 2x27R na žhavicí větvi pro zesilovací elektronky dramaticky potlačují brum. Spodní plech musí být uzeměný, aby zesilovač nepraskal, vrchní nemusí. Kromě kondenzátorů 2x47pF nikde v zesilovači nejsou použity keramické kondenzátory, poněvadž ve vysokoimpedančních obvodech občas mohou způsobiti potíže. Na začátku vývoje se mi stalo, že se zesilovač tak rozkmital, že spolu s výstupními transformátory naindukoval vysoké napětí a na paticích výkonových elektronek se natáhly výboje.













Schéma zapojení:











Průběh konstrukce:





























































Ještě poslední doladění:









Poslední podoba předního panelu: